- první díl -

Dalším příkladem byl komentář hotelového manažera ohledně Mulderových nenápaditých kravat. Morgan k tomu dodává: „Já jsem nevěděl, že Mulder normálně nosí výstřední kravaty. Prohlídnul jsem si pár dílů a tohle mě napadlo, no a lidi to hned komentovali ‚No jo, dělá si blázny z jeho kravat‘, jenomže já jsem nevěděl,že tématem minulé diskuse byly Mulderovy kravaty! Netušil jsem, že jsem proniknul do společenského nevědomí,“ dodává Morgan smutně. I když je Podvod protkán dialogy a situacemi na hranici černého humoru a morbidnosti, ke všem postavám bylo po celou dobu natáčení přistupováno s vážností a respektem, navíc ve chvílích, kdy do popředí vstupují vážnější scény, je určitá lehkovážnost tvůrců záměrně potlačena a utišena. Pro Morgana i Mannerse je takovou nejdůležitější scénou právě tato: Ve vězeňské cele se Lany doznává, že jeho nevyvinuté dvojče má schopnost odloučit se od jeho těla a následně zabíjet jenom proto, aby našlo nového hostitele, protože Lany sám pomalu umírá na alkoholismus. „Chtěl jsem to natočit s patřičným soucitem a slitováním a chtěl jsem z toho udělat upřímnou a srdečnou scénu,“ vysvětluje svůj záměr Manners. „Mám upřímnou radost z toho, že uprostřed karnevalu zábavy a ztřeštěností jsme také mohli dát prostor vážné scéně, kdy je tady skoro obyčejný chlápek, co opravdu umírá díky svému alkoholismu. A my jsme ukázali jeho bolest, jeho celoživotní trápení s bratrem, o něhož se po celýživot stará a dělá pro něho úplně všechno - on totiž nemá ve svémživotě nic jiného než svého bratra. No a naše snažení se vyplatilo. Mám z té scény opravdu dobrý pocit.“ Naštěstí pro děj epizody, zasazený do floridského městečka, se většina exteriérů točila za neobvykle teplého a slunného počasí na právě trvající kanadskou zimu.

Přesto si ale matka Příroda s natáčecím štábem několikrát pěkně pohrála. To když se cirkusácký umělec, veřejnosti známý jako The Enigma, musel coby postava Hlavolam brouzdat opakovaně vodou, jejíž teplota se pomalu blížila bodu mrazu. A potom také jednoho dne, kdy se štáb připravoval na natáčení smutečního obřadu přímo na místním hřbitově. Režisér Manners na to vzpomíná: „Mělo se to točit v pondělí ráno a celý víkend předtím sněžilo, takže když jsme ráno dojeli na místo, byly všude dobrý čtyři palce sněhu. Měli jsme tam chlápky s pochodněmi, co chodili kolem a sníh uměle roztávali. Taky jsme použili cisterny s vodou a horkou vodní parou. Tím vším jsme ten sníh dostali pryč a první,čím jsme ten den museli začít, byli všechny detailní záběry.“ Neúprosný natáčecí rozpis také překazil konečnou podobu několika scén podle původních Morganových představ. Například inspirací pro natočení sekvence v domě smíchu, kde Scullyová prochází a střílí mezi spoustou zrcadel, nebyl zdaleka tak film Orsona Wellese ‚The Lady from Shangai‘ - film, který Morgan přímo nesnáší - ale spíše všechny ty honičky mezi zrcadly, co kdy ve filmu viděl. Jako správný ctitel éry němých grotesek se Morgan obdivuje Chaplinově podobné scéně z filmu The Circus a také proto ji s sebou vzal i do Vancouveru (Morgan letěl na natáčení jenom kvůli tomuto jedinému záběru), aby svou představu přímo ukázal Kimu Mannersovi a celému natáčecímu štábu. Scéna ale nakonec dopadla úplně jinak, než si Morgan představoval, byla mnohem kratší a jednodušší, než Morgan doufal,že bude. Natáčelo se totiž už ve velmi pozdních nočních hodinách na konci celodenního patnáctihodinového kolotoče. „Vážně jsem neměl na ten záběr více času,“ omlouvá výsledek Morganova scénáře Manners. „Byl už totiž dávno čas jít spát. Takže jsem naplánoval umístit kameru do jednoho bodu a bral jsem to celý z jednoho místa. Určitě jsem to měl v určitých místech vzít z výšky a pro jiné části by zase bylo lepší dát kameru trochu níž, jenomže já jsem kamerou vůbec nepohnul a radši jsem popotahoval zrcadly. Sjeli jsme to celé za pětačtyřicet minut, protože jsme museli dohnat ztracený čas. Rád bych o té scéně řekl, že byla předem připravená a rozfázovaná, ale v televizi můžete někdy scénu připravovat a připravovat, a když se potom máte dát do práce a jste už patnáctou hodinu na place, tak všechny vaše přípravy hodně rychle letí oknem. To potom všechno jenom tak rychle ‚odstepujete‘, no a tohle byla právě jedna z těch sekvencí, která byla kompletně popohnána a urychlena.“

Navzdory dlouhým hodinám práce Kim Manners tvrdí, že se všichni během natáčení výborně bavili, každému pomohlo dělat si alespoň chvíli legraci jeden z druhého a především hvězdy seriálu se do svých nových rolí velice rychle vžili. „Byly to pro nás všechny skvělý časy. Pro Davida a Gillian bylo skvělý mít možnost vtipkovat, dělat si blázny jeden z druhýho a nebýt alespoň chvíli ti známí Mulder a Scullyová - jsme zvláštní agenti FBI a vyšetřujeme paranormální jevy. Celý to byla taková naše verze MAD Magazine. Hlavně David miluje chvíle, kdy může v plné míře předvést svoje komediální vlohy. Snad v každé epizodě přijde s nějakou vtipnou replikou. To nejdřív natočíme, co je ve scénáři a potom to ‚sjedem’ ještě jednou v Davidově verzi a dost často se stane,že Chris nakonecřekne: ‚Dobrá, použijeme tohle.‘“ Jedna scéna příběhu určovala také Scullyové sníst cvrčka a na výzvu Jima Rose Gillian opravdu jednoho živého cvrčka vložila do úst. Když se potom měla scéna natáčet, Gillian šokovala režiséra Mannerse tím,že se dobrovolně nabídla spolknout dalšíživé brouky, třebaže producenti utratili bezmála dva tisíce dolarů za jedlé medové cvrčky. Zmatený Manners se bavil tím, jak Gillian byla „ztřeštěná, absolutně ztřeštěná, jenomže na druhou stranu ona je dost mladá na to, aby byla takhle ztřeštěná.“ Během natáčení dovolil režisér Manners hercům zahrát většinu scén několika odlišnými způsoby. „Řekl jsem, udělejme to tady trochu monstróznější a teď to zkusíme ještě jednou v menším, a tak jsem ke všemu natočil takový dvě, tři verze. Vzal jsem to všechno do střižny a několikrát pečlivě prohlídnul, a i když jsem už stříhal finální podobu, stále jsem přemýšlel, která verze by byla nejlepší a nejvhodnější, protože jsem se celou dobu pohyboval na dost tenkým ledě.“ Podvod byl pro všechny zainteresované zajisté veliký risk, i když Akta X sama o sobě jsou seriálem neustálého riskování nejen postav a herců, kteří běžně obětují natáčení svůj život, ale také producentů, kteří neustále experimentují s novými možnostmi seriálu. „Jsem na tuhle epizodu velice pyšný,“ tvrdí Chris Carter. Na proti tomu Morgan je typicky pochybovačný, stále si totiž není jistý, do jaké míry Podvod u diváků zabodoval. Čekají nás tedy v budoucnu další podobné díly seriálu Akta X? Tato otázka zůstává zatím nezodpovězena, ale protentokrát se televizi jedinečně bezstarostný a působivý hodinový risk rozhodně vyplatil.