Gillian Andersonová uznává, že Chris Carter je „výjimečný producent“, protože „většina lidí říká, že je tak pěkný, okouzlující, mírný a laskavý a on takový opravdu je.“ V úplně jiném světle však Cartera spatříte, když nahlédnete do spisu Fairlyová versus Carter. Judith Fairlyová, která pracovala první 3 sezóny na Aktech X , ještě donedávna coby střihový koordinátor, žaluje Cartera a Twentieth Century Fox, za sexuální harašení a diskriminaci, věkovou diskriminaci a napadení. (Oba Chris Carter i Twentieth Century Fox budou čelit všem obviněním před soudem). V oficiální žalobě, podané 9. září 1996 u losangelského Vyššího soudu, Fairlyová (43), prohlásila, že v kanceláři Akt X probíhala „série trvalého pronikavého a pokračujícího útočného a nevítaného sexuálního chování, stejně jako sexuálně nepřátelské pracovní prostředí“. V žalobě se dále prohlašuje: Carter nabídl Fairlyové, že jí natře, třel ji krk „sugestivním způsobem“ a často s ní začínal sexuální hovory. Schůzky personálu se často konaly v strip - klubech.
Ostatní mužští zaměstnanci „mívali pravidelně připomínky k tělu slečny Fairlyové, sexuálně gestikulovali, škrábali se v rozkroku a nabízeli slečně Fairlyové, aby s nimi pila a milovala se s nimi.“
Mužský personál se ptal žen, jaký druh spodního prádla nosí, četl nahlas sexuálně explicitní materiály a nechával pornografické časopisy a videopásky všude po kanceláři.
Carter byl znám ve vancouverské produkční kanceláři jako „Chodící orgasmus“. Žaloba Fairlyové líčí též Cartera jako „ nestálého“ a „přelétavého“ a přiznává, že pracovala ve „velkém strachu kvůli svému dobrému vzhledu“ a kvůli jeho „násilnickému vzteku.“ V žalobě ještě Fairlyová prohlašuje, že Carter pil v práci skotskou, bral uklidňující prášky na předpis, jednou prokopl díru do zdi ve své kanceláři a jindy se s ní pohádal, aby popřel, že ji sexuálně obtěžoval. K doplnění, žaloba sděluje, že Carter „už měl podobnou historii“ se sexuálním harašením, ale kvůli úspěchu seriálu Twentieth Century Fox povolila a tolerovala jeho chování. Materiály soudu v tomto případě odkazují na předchozí žalobu za sexuální harašení vznesené proti Carterovi a Twentieth Century Fox bývalou zaměstnankyní Akt X. Tento žalobce akceptoval mimosoudní vyrovnání a je vázán klauzulí o spolupráci, což je důvod, proč se o vyrovnání předtím nepsalo v tisku. Poté, co byli kontaktováni (zřejmě časopisem - pozn. redakce) Details, právník bývalé zaměstnankyně odmítl záležitost komentovat. Ale podle soudních záznamů společnost Twentieth Century Fox už provedla vyrovnání v dalších dvou případech sexuálního harašení, které vyvstaly během produkce jiných show na Fox network. Když se Cartera ptám na soudní proces, žádá po mně obezřetně, abych otázku položil jinak. „Cožpak vypadám jako člověk, který byl zavřený?“ ptá se s drobným úsměvem. „Věřím, že jsem v právu,“ pokračuje. „To je také důvod, proč s tím bojuji.
Tyto procesy se stávají velmi osobními - říkají, že jste velmi útočná osoba, že jste někoho nějak napadl. Dle mého, člověka, jenž se chová dvorně obecně, shledávám velmi útočného.“ Ještě nebylo stanoveno žádné datum soudu a vyšetřování postupuje pomalu, částečně kvůli právníkům obou stran, kteří se hašteří mezi sebou. (V jednom bodě, u otevřeného přelíčení soudce nabádal obě strany ke „klidně hrané hře.“) Možná má Judith Fairlyová pravdu a Carter a jeho zaměstnanci zneužívali své pozice moci nad ženskými pracovnicemi u seriálu. Možná má pravdu Carter a Fairlyová jen využila příležitosti k použití trestního práva pro osobní zisk. Zákon o sexuálním harašení je nově vyvinut v právním kodexu, a jak ukazuje neúspěch v případu Pauly Jonesové proti Billu Clintonovi, soudci bojují s tím, aby rozlišili závadné chování od trestuhodného. „Zdá se, že zákon je to, jak je aplikován, ale také to, jak je definován,“říká Carter. „A z toho vystává problém.“