Od dávných časů se lidé setkávali s jevy, které si nedokázali vysvětlit. Kulový blesk lze k těmto podivuhodným přírodním úkazům jistě přiřadit. Stává se tu a tam za prudkých letních bouří, zejména ve chvílích ticha po silnějších úderech blesku, že se lidskému oku zjeví malá jasně zářící koule různých barev, která se pohybuje pomalu vzduchem, někdy po větru, jindy jakoby o své vůli. Člověku zpravidla neubližuje, jen se čas od času v některých případech o něj otře, a pak zanechá sotva lehce spálenou pokožku a pocit slabého elektrického impulsu. Někdy propálí sklo a roztaví ocel a jindy nezapálí ani velice snadno hořlavé látky. Může zmizet tiše a beze stopy, nebo se naopak velmi teatrálním způsobem rozprsknout za obrovského rachotu a značných škod. Nejen toto, ale i jiné pozoruhodné údaje můžeme vyčíst z různých svědectví lidí, kteří se s ním setkali.
Kulový blesk patří mezi jevy záhadné a aktuální i v našem technickými vymoženostmi prošpikovaném století, jak o tom svědčí tu a tam se objevující články v tisku. Jedna z posledních zpráv na toto téma (mj. 19.6. 1998, Právo) udává kulový blesk coby příčinu výbuchu ve vojenském skladišti na Uralu.
Je z těch záhadných jevů, které lze občas pozorovat a o nichž nikdo neví, o co jde. Takže je lze stejně tak dobře popřít, stejně jako o nich čistě spekulovat. Ne, poslední věta není zřejmě úplně pravdivá, svědectví o tomto jevu máme od lidi pochybné pověsti stejně jako od profesionálních pozorovatelů. Kulový blesk je pozoruhodnou stálicí na pomyslném nebi záhad, na rozdíl od takového UFO, které se v literatuře začíná objevovat až ve čtyřicátých letech našeho století, a navíc jsou historky s mimozemskými pidimužíky pro mnohé odborníky jen přechodnou módou. (Termínem UFO zde míním spíše označení mimozemského plavidla, než správný význam: neidentifikovaný létající objekt).
Tajemnost kulového blesku však nespočívá jen v nejasnostech kolem jeho zrodu, ale i v jeho nevyzpytatelném chování. Vědcům zabývajícím se tímto podivuhodným fenoménem by nesmírně pomohlo, kdyby se jim zdařila úspěšná simulace kulového blesku v laboratoři. Problém je ovšem v tom,že jsou jen v roli kuchařů, kteří se snaží připravit jídlo pouze podle jeho vzhledu a vůně, a i kdyby se jim nakrásně něco podobného povedlo, nemáme jistotu, že se opravdu jedná o tentýž jev.
Již před několika lety tvrdil profesor Jošihiko Ocuki z Tokia, že "záhada kulového blesku je definitivně vyřešena" a na důkaz svých slov předváděl reportérům malinké, dosud nedokonalé kulové blesky vyráběné ve skleněné trubici. Nechal se tenkrát inspirovat hypotézou z padesátých let našeho století akademika Petra Leonidoviče Kapici, nositele Nobelovy ceny za objev supratekutosti hélia, která vycházela z předpokladu, že kulový blesk je tvořen plazmatem a je držen pohromadě a napájen elektromagnetickými vlnami velmi malých délek. Ve zkratce: jeho blesk neustále potřeboval dodávat energii zvenčí. K tomuto účelu použil prof. Ocuki generátor o výkonu 5 kW, v tom ale může tkvět slabina pokusu. Teď by totiž pro změnu bylo potřebařešit otázku, kde se v přírodě takovéto zdroje vlnění berou? Krom toho ani vzhled "kulových blesků" páně profesora Ocuki reportéry příliš nepřesvědčil.
Ruský vědec Kapica ale nebyl jediný, kdo se zajímal o povahu tohoto zvláštního jevu, a tak máme k dispozici hned několik hypotéz o jeho podstatě. Většinou se dáříci,že se odborníci snaží kulový blesk vysvětlit metodami vlastního oboru: meteorolog dynamickými procesy v atmosféře, fyzik pomocí elektrických modelů nebo plazmy, chemik na bázi energie chemické vazby a jejím uvolňování hořením aj.
Jedna z prvních seriózních hypotéz, jejímž autorem byl M. V. Lomonosov, který se snad mohl stát přímým svědkem kulového blesku, jak napovídá diskutovaná a nejčastěji zveřejňovaná rytina tohoto jevu, kde je zachycena smrt profesora Richmanna, jeho blízkého přítele, považuje kulové blesky za shluky hořících mastných par, které se soustřeďují v atmosféře a klesají k zemi. V podstatě stejnou domněnku publikoval v roce 1769 Musschenbroek, která se považuje za první teorii kulového blesku a jež říká, že kulový blesk je shlukem hořlavých látek neznámé povahy, který vlastní vahou padá dolů k zemi z horních pater atmosféry. Zajímavé je, že ani jeden z těchto dvou vědců, i přestože se zabývali elektřinou, nespojovali kulový blesk s elektrickými jevy.
Zajímavou domněnkou vysvětlující tento jev je i tzv. proces anihilace, kdy se srazíčástice s antičásticemi a přemění se v čistou energii podle nejslavnější rovnice světa E = mc². Na průměrně velký kulový blesk by pak stačila sotva jedna desetibiliontina gramu antilátky a odpovídající množství látky, které je ovšem na rozdíl od antihmoty všude kolem dost. Tato teorie se však nesmí brát příliš vážně, v tomto případě jde spíše jen o jakési duševní cvičení než o seriózní dobře testovatelnou hypotézu, i když patří do dlouhéřady tzv. kosmických hypotéz kulového blesku.
Další takovou kosmickou hypotézou je model profesora V. I. Arabadžiho z Minsku. Podle něj by silná elektrická pole za bouřek mohla urychlovat a koncentrovat nabité částice vesmírných paprsků a způsobit tak dlouhodobě běžící nukleární reakci. Z kulového blesku by se tak stal malý jaderný reaktor. Odhadované výsledky fantasticky sedí na pozorovaná data, jenže je velmi málo pravděpodobné, že by se podařilo dosáhnout potřebné koncentrace ionizovaných částic a nadto by toto vysvětlení vyžadovalo vyššíčetnost kulových blesků na horách a v době zvýšených slunečních erupcí.
Poněkud reálněji se mi jeví teorie chemické, které nabízejí širokou škálu možností. Již ve třicátých letech minulého století se pro chemickou podstatu kulového blesku vyslovil Arago, pro něhož byl kulový blesk prosycen "bleskovou látkou" neznámé povahy a tvořený směsí kyslíku a dusíku. Bylo mu už známo, že při elektrických výbojích vznikají z atmosférického dusíku oxidy a další sloučeniny se zápalnými a explozivními vlastnostmi. Jen tak pro zajímavost: kulový blesk po sobě zanechává zápach oxidu dusičitého, jehož přítomnost byla prokázána i chemicky.
Po bouřce je ve vzduchu cítit ozón, molekula tříatomového kyslíku, který ve vyšších vrstvách atmosféry funguje jako spolehlivý filtr proti UV záření. Tato látka s osvěžující vůní je považována za horkého kandidáta na součást kulového blesku v mnoha teoriích. Je známé spojení ozónu s elektrickými výboji za doprovodu namodralého světla. Pro jeho barvu a oranžově žlutý nádech oxidu dusičitého ve výbojích se považuje přítomnost těchto sloučenin za dobré vysvětlení zbarvení kulového blesku. Svou roli ovšem může sehrát i vodík vzniklý elektrickým rozkladem všudypřítomné vodní páry. Tento plyn je vysoce třaskavý v přítomností kyslíku a za velmi exotermní a prudké reakce z nich opětovně vzniká voda. Nadějné jsou i jiné sloučeniny, mezi nimiž mají svou pozici i směsi uhlovodíků, se kterými poměrně úspěšně experimentovali Nauer a Barry.
Kromě těchto teorií existují ještě mnohé další, mezi nimiž lze jmenovat např. hypotézu sférického kondenzátoru, model malého bouřkového mraku či domněnku o kulovém blesku coby objemu chemicky aktivních látek, které jsou kondenzovány na prachových částicích.
Vrátil bych se nyní rád na sám začátek vyprávění o kulovém blesku. Vylíčil jsem vám tu několik svědectví a rozepsal jsem se zeširoka o hypotézách tu objasňujících tu zatemňujících postatu tohoto fenoménu, ale to hlavní, popis kulového blesku, jsem si nechal až skoro nakonec. Jeho typické vlastnosti se dají shrnout do několika heslovitých bodů:
*Kulový blesk je velmi sporadicky se objevující déletrvající elektrovýboj kulovitého až hruškovitého tvaru, jehož účinky jsou mnohem slabší než u normálního blesku. Jeho četnost je relativně nejvyšší na konci bouřky a v období zimy, ale tato charakteristika je trošku zavádějící.
*Nejčastěji se zjevuje v podobě červené svítící koule nebo 10 až 20 centimetrů velkého dutého míče obklopeného namodralou neostrou hraniční vrstvou, ta však může být i světle modrá či bílá.
*Je provázen sykotem, bzukotem nebo jiným zvukem.
*Nejčastěji trvá 3 - 5 sekund, ale jeho trvání v podstatě spadá do intervalu od zlomků sekund po několik minut.
*Zůstává po něm často mlžný opar s ostrým zápachem, který je hnědavý a v proti světlu namodralý nebo bílý.
*Je nejčastěji průvodcem normálního čárového blesku, vyskytuje se poblíž místa úderu. Bývá vidět na pozadí spodní části oblaků, může levitovat ve vzduchu, popřípadě vznikat na povrchu nějakého objektu.
*Jeho zánik je tichý nebo doprovázen slabým prasknutím jako od výstřelu. Jindy končí ohlušujícím výbuchem, kdy vyletují do všech stran krátké jiskry.
*Směrem dolů k zemi dosahuje velkých rychlostí, v místnosti nebo u země je jeho rychlost asi 2 m/s, přesto může být i zcela nehybný. Smysl jeho pohybu nemusí být závislý na meteorologických podmínkách (vítr aj.).
Brand, jehož základní klasifikaci jsem přejal, uvádí ještě další body, v nichž rozlišuje kulový blesk volně se vznášející, ten se vyhýbá vodičům a lidem neškodí, a kulový blesk, jenž se naopak na vodičích usazuje, zahřívá je a lidem škodí. Znepokojující je na těchto bodech to, že tyto dva druhy blesků v sebe volně přecházejí. Kdybyšlo vypozorovat zásadní odlišnosti a tyto dva druhy se nezaměňovaly, dalo by se tušit, že se možná jedná o dva jevy, které jsou spřízněny pouze skutkovou podstatou a jejichž tolik podobné vyústění proto mate mnohé vědce.
Jak je, doufám, patrné z článku, kulový blesk je zajímavý úkaz, který prozatím uniká konečnému vědeckému vysvětlení. I když se k mnoha svědectvím stavím velmi skepticky, předpokládám, že jsou taková, která lze považovat za důvěryhodná. Pro případ,že byste se stali svědky tohoto podivuhodného jevu, vám předkládám následují dotazník jako příklad toho, co všechno je z hlediska odborného vyhodnocení důležité:
*Pozorovatel - jméno, věk, zaměstnání, vzdělání, bydliště
*Místo pozorování - souřadnice místa, popis terénu, popř. popis místnosti
*Čas pozorování - datum pozorování úkazu, denní doba
*Meteorologické podmínky - jasno, polojasno, zataženo, bouřka, teplota, déšť, vítr aj.
*Předcházel nebo následoval úderčárového (klasického) blesku?
*Vznik kulového blesku - z čárového blesku, náhle, popis cesty aj.
*Tvar a struktura kulového blesku - ne vždy musí být opravdu kulový, homogenní, masivní, dutý nebo s jádrem, popis okrajů
*Vizuální kvality kulového blesku - jas, barva, průzračnost
*Jiskření nebo ohnivé jazyky vyrážející z kulového blesku
*Zvuky vydávané v celém průběhu toho jevu
*Doba trvání
*Parametry případného pohybu: směr, otáčivý pohyb, stálý, vzhůru, komplikovaný, po zemi aj.
*Vůně pociťované s kulovým bleskem
*Tepelné pocity spojené s úkazem
*Proměny kulového blesku v průběhu jeho trvání, popř. rozpad (exploze - tichá, ohlušující, nebo jen tiché zmizení)
*Projevy blesku v kontaktu s předměty, osobami aj.
*Rozsah případnýchškod, poranění a jejich charakter
*Jiné efekty spojené úkazem kulového blesku - elektrické, magnetické, tepelné, zčernání filmu aj.
*Další případní svědkové
S případnými pozorováními se pak obracejte na adresu naší redakce, nebo na Fyzikální ústav Akademie věd České republiky, Na Slovance 2, Praha 8 - Libeň, 180 40, kde vám jistě rádi vyjdou vstříc.