Los Angeles, srpen. Mrzne. Samozřejmě ne venku, tam je okolo třicítky. Ale tady, v ohromném studiu 20th Century Fox jsou lidé navlečeni v tlustých košilích, bundách a teplých botách. Osm obrovských černých větráku na jednom konci scény ochlazuje okolní vzduch. Nákladní auta přivážejí bloky ledu, které jsou rozbíjeny a drť je rozsypávána po celé ploše, která zabírá většinu studia. „Vítejte v Antarktidě,“ říká člen štábu.

Na této planině utíkají agenti FBI Fox Mulder a Dana Scullyová doslova o život - a David Duchovny a Gillian Andersonová běží k nové kariéře filmových hvězd a ne jenom televizních idolů. Za pár týdnů se vrací do Vancouveru, kde budou natáčet nové televizní epizody. Ale teď je čas podívat se na to, zda bude TV show fungovat i na velkém plátně a v jiném tempu.

„Je to mnohem pomalejší,“ říká Duchovny ve chvilce volna. „Mnohem techničtější, protože musíte zaplnit celé plátno, zatímco na malé obrazovce můžete trošku podvádět. Musíte si najít svoje tempo, protože můžete být i dva týdny bez toho, že byste řekli jedinou větu. Nebo jenom „Utíkej!“ a něco podobného. Je to duševní odpočinek. Nemusíte se připravovat na běhání po sněhu. Jak to zahrát? Prostě to uděláte.“

A tak to dělají. Mulder běhá, Scullyová vrávorá a padá, Mulder jí zvedá a drží. A pak to dělají znovu a znovu. A pak odejdou ze sněhu. „To byla zábava,“ říká Duchovny.
Andersonová neříká nic. Vypadá uboze, když se vleče po mokré zemi, rozepíná si kombinézu a odhaluje černé kalhoty a bílé tričko, pod kterým má černou krajkovou podprsenku. Má rozcuchané vlasy, bledou tvář, natržený ret. Maskérka jí oprašuje vlasy.
Gillian si sedá na schůdky. „Ve filmu se mám docela pohodlně. Až do scény 85. A pak to jde z kopce.“
Snaží se přiblížit děj bez toho, že by řekla něco, co nemá. Což je většina filmu. „Jdeme prostě od... odněkud jinud... a když jsme byli tam, odkud jdeme, byla jsem mokrá a obalená slizem... a nahá. Teď jsem mokrá, ale aspoň oblečená.“

Suchý a oblečený sedí Chris Carter v přívěsu a říká, že už si přesně nepamatuje, kdy ho napadlo udělat celovečerní film, ačkoliv ví, že hlavní moment nastal, když viděl v Muzeu televize a rádia jednu epizodu na filmovém plátně. „Twentieth Century Fox,“ říká, „bylo přístupné k předělání jednoho z jejich největších hitů do filmu, avšak vyjednávání probíhala docela dlouho.“
„Snažili se mě krotit ohledně peněz,“ říká Carter, „a bylo ještě pár věcí, které se nakonec nelíbily všem.“ Carter už poslal jeden štáb do Britské Kolumbie, ale nemohli začít, dokud nebyla všechna jednání u konce. Potom zjistil, že ho Fox obešel a řekl štábu, aby začal točit. „Jinými slovy,“ říká, „nechtěli, abych věděl, že už řekli ano. Hráli hollywoodské hry.“
Poté, co Carter zjistil, že před ním má Fox tajnosti, začal je mít také. „Používal jsem postupy CIA na ochranu svého materiálu,“ říká o příběhu. Samozřejmě, že fanoušci na internetu šířili to, čemu věřili, že jsou detaily zápletky; Carter říká, že sám do světa rozeslal několik dezinformací. Jinými slovy: nevěřte nikomu. Možná je pravda tam někde. Anebo taky ne. „To, o co se ve filmu snažíme, je zničit některé staré mýty, vytvořit nějaké nové, zodpovědět spoustu otázek. Nemůžu tady prostě nechat otevřený konec tak, jako v televizi.“

Zpátky na scéně, režisér Rob Bowman (veterán mnoha epizod seriálu) sedí na židli s nápisem BLACKWOOD. Scénáře jsou u blízkého zábradlí. KOSMICKÁ LOĎ, píše na nich. Bowman: „Je to příběh Muldera a Scullyové, jak hledají hluboko ve spiknutí a dostávají se k pochopení celého plánu, kdo a co je v něm zapojeno a jak je tento plán prováděn. A i kdybych vám řekl celý příběh, stejně by vás to zajímalo.“

O kousek dál sedí Andersonová v Duchovnyho židli. „Je to v pořádku,“ říká o svém malém přestupku. „On mě neuhodí.“ Ale jestli ano, bude to zítra po celém internetu. To ji napruží. „A co o mně teď na internetu píšou?“ ptá se netrpělivě. Chvíli psali, že Duchovny a Andersonová spolu nemluví. A pak byla zpráva, že musí být v pořádku, protože byli viděni, jak spolu obědvají.
„Kdy jsme byli spolu na obědě?“ ptá se Andersonová. Krčí rameny. „Co dál?“
Prý ona a Al Roker spolu mají románek.
„Al Roker? Kdo to je?“ ptá se.
Předpovídá počasí pro ‚Today Show‘. Ve středním věku. Má nadváhu.
„Skvělá fáma,“ říká potěšeně.
Spoustu lidí na internetu trápí pár úniků. Konkrétně se bojí toho, že Scullyová je redukovaná na dámu v nesnázích, kterou musí Mulder zachránit.
Andersonová zamyšleně pokyvuje. Dlouho nic neříká. „K tomu se nemůžu vyjádřit,“ říká konečně. „Nevím, co na to říct.“
„Scullyová“ ještě dodává, „se v mnohém změnila, v pozitivním smyslu. To je to, na co se snažím zaměřit. A hlavně, nemám nad tím žádnou kontrolu. Kdybych měla více kontroly, věci by byly trošku jiné. Ale nemám. Je to...“ Třese hlavou. „Je tam spousta místa pro ohromné skoky kupředu.“

Poblíž se na natáčení dívají její rodiče. Carter, Bowman a Duchovny jsou zaujati diskusí o tom, co by se stalo, kdyby se pod vámi měla rozlomit ledová plocha. Sklouzli byste, mlátili byste rukama, zvedli je nahoru? Zkoušejí to. A ještě jednou. Pak si dají pauzu. Duchovny jde ke svému přívěsu, kde si sundává těžké oblečení. Lehá si na gauč. Vedle na stole je obrázek jeho ženy. Duchovny uvažuje o jedné z pověstí, co kolují okolo filmu. Mulder a Scullyová mají téměř milostnou scénu a pak se něco stane - pravidla vztahu se mění. „Pravidla?“ uvažuje Duchovny. „Ano, co se stane je to, že Scullyová dostane od své matky jako dárek knížku ‚Pravidla‘. Přečte si jí a dá Mulderovi knížku ‚Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše‘ a zbytek filmu se odehrává asi jako ‚Svatba mého nejlepšího přítele‘ s efekty a bez Ruperta Everetta.“ Duchovny potřásá hlavou. „Chris mě zabije za to, že vám to říkám, ale v poslední scéně jsou spolu Mulder a Scullyová v posteli. Ona si čte „Madisonské mosty“ a on „Zaříkávače koní“. A oba pláčou nad hloubkou těchto mistrovských děl. Vzlykám, už jenom jak vám to říkám. A pak se k sobě otočí a není potřeba slov. Stmívačka. Konec.“