Doug Hutchinson vypráví o tom, jak hrál Eugena Victora Toomse, zmutovaného Hannibala Lectera nadaného mimořádnými schopnostmi.

Má sladkou, chlapeckou tvář. Je klidný a uzavřený. Tvrdě pracuje jako zaměstnanec Úřadu pro zvířata v Baltimore a již dlouho bydlí na adrese Exeter Street 66, aniž by si na něj sousedi stěžovali. Jenže v Aktech X vždycky zdání klame a vůbec není divu, že Eugene Tooms pracuje v Úřadu pro zvířata, vždyť sám je něco jako zvíře. Za nevinnou vizáží se skrývá nekontrolovatelná touha požírat lidská játra. Abychom byli přesní, potřebuje jich zkonzumovat celkem patero. Pět jater postačí k tomu, aby Tooms, genetický mutant, který může svoje tělo natáhnout do neskutečné délky, mohl hibernovat dalších třicet let.

Je ironií osudu, že herec, který uvedl Toomse do jeho hrozného života je vegetarián.

„Nechtěl bych se ocitnout někde v blízkosti nějakých jater,“ směje se Doug Hutchinson. „To raději budu rýpat ze země karotku.“

To však není jediný rozdíl mezi hercem a jeho postavou. Na rozdíl od „jednoslabičného“ Toomse je Hutchinson velmi zábavný a velmi hovorný. Pochází z Detroitu a nejprve se chtěl proslavit jako rocker. Je to zkušený divadelní herec, který již vystupoval v mnoha představeních v New Yorku (kde také několik měsíců studoval u Juilliarda) i v oblastních divadlech. Ztvárnil i roli harmonikáře ve hře Jiných pět procent, za kterou získal losangeleskou dramatickou cenu. Hrál také několik drobných rolí ve filmu, například v Čokoládové válce a v Čerstvých koních. Hutchinson dlouho odmítal odjet do Los Angeles, než nakonec připustil, že je načase změnit pobřeží. Hrál epizodní role v mnoha seriálech včetně Čínské pláže a Mladých jezdců, role Toomse v Aktech X mu však udělala obzvláštní radost. „Bylo to pro mě moc hezká příležitost. Jsem velmi oduševnělý a tuto oduševnělost obvykle přenáším i do svých postav. Tohle byla obzvláště dobrá příležitost, protože v téhle roli jsem cítil hlavně klid, tichost, byla to jenom tichá účelnost. Takový klid, který mě zaujal krátce poté, co jsem viděl Mlčení jehňátek s Anthony Hopkinsem. Myslím, že v tom filmu vyjádřil ten druh klidu velmi dobře, a já jsem se u něj hodně inspiroval.“

Přesto se však Hutchinson, když mu jeho agent dal scénář, aby se připravil na zkoušku, cítil „upřímně zmatený“. Šlo o tu scénu, kde Toomse zkoušejí na detektoru lži a jeho text spočíval jenom ve slovech „ano“ a „ne“.

Hutchinson si vzpomíná, že na konkurs dorazil „v takové šílené náladě“. Vešel jsem do místnosti a tam byl režisér Harry Longstreet a produkční. Začali jsme s tou scénou a Harry říká: ´Chtěl bych, aby v tom nebyly žádné emoce´. Tak fajn, říkám si, tak tady budu jenom tak sedět a říkat ´ano´ a ´ne´ a nebudou v tom vůbec žádné city. A tak jsem to taky tak udělal. A potom mi Harry řekl: ´Fajn, bylo to velmi dobré, a teď bych chtěl vidět, jestli dokážete vypadat jako masový vrah. Představte si, že právě sledujete svoji oběť. Chci, abyste ukázal zlo, které ve vás je´. A já jsem si pomyslel: Co to má znamenat? To je směšné! Cože to po mně chce, abych udělal? Mám udělat nějakou grimasu nebo co? Tak jsem tam tak seděl a uvažoval o jeho pokynu a napadlo mě, že si asi myslí, že jsem mu nerozuměl, protože se mě zeptal: ´Rozumíte mi, co jsem říkal?´ A ze mě to najednou vyjelo, aniž bych jsem si to stačil rozmyslet a křičím na něj: ´Jasně, že jo, chceš, abych si tě podal, ty hajzle?´“

Longstreet zpopelavěl a Hutchinson, sotva dokončil větu, odešel z místnosti, jistý si tím, že tenhle konkurs projel. Vzápětí však scénáristé a zároveň produkční Glen Morgan a James Wong najednou řekli: „To je on!“ Udělalo na ně dojem také to, s jakou monotónností Hutchinson při zkoušce pronášel svoje „ano“ a „ne“.

„Každý se snaží zahrát Hamleta po svém,“ říká Morgan a dodává, že Hutchinsonův herecký projev byl přesně takový, jaký si představovali. Během několika dnů už Hutchinson hrál ve Vancouveru úplné prvního genetického mutanta v celém seriálu, ve třetí epizodě první série Škvíra (1X02).

Zatímco postava Toomse může spoustu lidí odpuzovat, Hutchinsonovi se zdá být sympatická. „Není žádná záporná postava. Eugene Tooms je něco jako upír. Potřebuje to, co potřebuje. Nevraždí pro zábavu, ale z nutnosti. Vidím v něm něco kočičího nebo hadího, v tom, jak se pohybuje, jak slídí po kořisti. Je to v něm, je to instinktivní. Odtud jsem také při jeho ztvárnění začínal.“

Hutchinsonovi se natáčení Škvíry líbilo, vzpomíná si na to, že ostatní herci i štáb byli „čerství a energičtí“.

„To natáčení, to bylo fantastické. Každý byl vzrušený. Nikdo ještě nevěděl, co z toho bude. Byl to ten vír tvůrčího nadšení, který v začátku natáčení nového seriálu každého strhne.“

Scénáristé Morgan a Wong si natolik oblíbili Eugena Toomse a způsob, jak ho Hutchinson zahrál, že se rozhodli se k němu v seriálu ještě vrátit v Toomsovi (1X20). „Když jsem se k seriálu vrátil, abych natočil pokračování, blížil se závěr série a všichni už byli vyčerpaní,“ vzpomíná si Hutchinson a poznamenává, že rostoucí pozornost médií i fanoušků, náročný časový harmonogram i zimní počasí si vybíraly svou daň.

Přestože bylo mrazivé počasí, Hutchinson byl proti tomu, aby měl na sobě v závěrečné scéně nějaký oděv. Šlo o tu scénu, kdy se Hutchinson probourá zdí, když ho Mulder vystopuje přímo na místě, které si Tooms vybral k hibernaci. Hutchinson se domníval, že mít na sobě v této scéně nějaké šaty, nemá žádný smysl. „Jsem doslova takové hmyzí, plazí stvoření, a proto je logické, že si svléknu šaty a udělám si v hnízdě pohodlíčko.“ Hutchinson dokonce odmítnul i miniaturní slipy, protože podle jeho názoru mu v té zimě stejně nebyly nic platné, a tu zelenou želatinu, kterou měl všude po těle, vytáhli přímo z ledničky a byla tak lepkavá, že na sobě nemohl vůbec nic mít. „Třásl jsem se jako pes a byl jsem nahý jako sojka a všude po těle jsem měl ten ledový sliz. Doslova jsem se lepil na všechno kolem sebe a všechno se lepilo na mě. Tu nejdražší část svého těla jsem si chránil cupaninou. Byl to fakt nářez,“ směje se Hutchinson.

Hutchinson se choval dosti nevypočítavě, což produkční seriálu střídavě bavilo a rozčilovalo. Když skončilo natáčení Škvíry, Hutchinson se nakonec přece jenom rozhodl blíže se seznámit s potravou masožravců. Zašel do řeznictví, vybral ten „největší a nejodpornější“ kus jater, jaký tam měli, a nechal ho doručit Carterovi do jeho hotelového pokoje. A před natáčením Toomse zase Morgana a Wonga šokoval, když jim řekl, že uvažuje o tom, že by si oholil hlavu. Scénáristé nakonec dospěli k názoru, že to nebude vadit, když se však Hutchinson objevil na natáčení, jeho kštice byla nedotčená. Ještě dnes je Hutchinson udiven pozitivní reakcí diváků na Toomse, o kterém říká, že to je „podivná“ postava. „Děsí lidi stejně jako všichni masoví vrazi. Zaráží mě, že tahle postava je tak populární. Nevím proč. Lichotil bych si, kdybych si myslel, že to nějak souvisí s mojí osobou, přesto však všechny zásluhy nepatří jenom Glenovi a Jimovi. Bylo to díky nám všem, že to tak klaplo. A díky tomu také teď sedím tady a odpovídám na vaše otázky. Je to tak vzrušující. Sníte si o své kariéře a najednou se někde za rohem ten váš sen neočekávaně objeví, aniž jste to tušili.“

I když nikdo nedokáže předpovědět, zda se Tooms vrátí - Morgan tvrdí, že pod zbytky jeho těla rezne eskalátor, který Toomse vtáhnul pod sebe - Hutchinson je optimističtější. „Tooms nezemřel. Je pružný stejně jako zubní pasta v tubě. Nikdo ho vlastně neviděl doopravdy zemřít. Na eskalátoru byla jenom nějaká krev a to je všechno. Představuji si to asi tak, že Toomse sice eskalátor na jedné straně vtáhnul, ale na druhé ho zase vyplivl v podobě živé špagety. Potom se Tooms uložil do svého hnízda, odkud opět omlazený vstane.“

Ostatně proč ne? V Aktech X se už staly divnější věci.