Ten dům vypadá úplně nevinně a nijak se neliší od sousedních domů v klidné vancouverské ulici, jenže vůbec není tím, čím se zdá být, jak je to ostatně v Aktech X běžné. Když se odhodláte projít vstupními dveřmi a sejdete dolů do sklepa, narazíte na místnosti, kde se nacházejí velmi známé zrůdy, mutanti a mimozemšťané. Jsou to výtvory jinak normálně vypadajícího Tobyho Lindaly, který v uplynulých dvou letech děsil diváky Akt X svými potvorami i maskami. Lindalovo podzemní království vypadá podobně jako dílna Hepcata Helma v Podvodu (2X20), jsou tam dřevěné police plné časopisů, knih, z nichž čerpá, masek a modelů. A stejně jako Hepcat, má i Lindala ve svém sklepě umístěnou Pijavici, rozseknutou na dvě půlky, sloužící jako dekorace. Visí nad schodištěm.

„Dělal jsem takové věci už jako dítě,“ vypráví Lindala o své posedlosti maskami. „Začal jsem děsit lidi latexem a umělou krví, už když mi bylo deset.“ Lindala vyrůstal v severním Ontariu, „kde se daly chytit jenom tři televizní stanice“ a četl TV Guide. „Nastavil jsem si budík na dvě hodiny v noci a plížil jsem se z ložnice dolů, abych se mohl podívat na staré filmy společnosti Universal. Viděl jsem Glenna Strange jako Frankensteina, Abbotta a Costellu a tak podobně. Masky těch starých mistrů byly úžasné.“

Mezi Lindalovy nejoblíbenější noční filmy patřily i Hammerovy horory, mezi své vzory řadí Dicka Smithe, Johna Chamberse, Jacka Pierce a Ricka Bakera, absolvoval i Smithův kurs maskérství.

K Aktům X uvedl Lindalu umělecký maskér Fern Levin hned na začátku první sezóny a jeho úkolem bylo dělat drobné maskérské práce. Lindala si vzpomíná na svůj vůbec první úkol v Čertu z Jersey (1X04), kde na záda divé ženy umístil příchytku, která měla držet vystřelenou šipku s uspávacím prostředkem.

První díl, kde skutečně mohl ukázat, co umí, byl Led (1X07). Podle scénáře měl přichystat červa, který leze pod kůží psa a dvou lidí. „To byl opravdu problém,“ říká Lindala. „Byl jsem mladý a právě jsem začínal, ale přesto mi tu práci dali. David Nutter (režisér tohoto dílu) byl unesený tím, s čím jsem přišel. Vždycky jsme se snažili o to, aby vše bylo co nejrealističtější. Proto jsem to udělal tak, že je dokonce vidět i stín toho, co se pohybuje pod kůží. Nejprve jsem přichystal odlitek zadní části krku herců, který dokonale pasoval na vrásky a kožní záhyby. Pod touto umělou kůži jsme vytvořili esovitý tunýlek, ve kterém byl kablík a vlákno s navlečenými korálky o délce asi dva a půl centimetru. Pomocí vlákna bylo možné s těmito korálky pohybovat a natahovat je, tím kablíkem se zase smršťovaly. Docela to fungovalo. V případě psa jsme to udělali tak, že jsme na plastovou konvici na mléko nalepili kus kožešiny a natočil pouze detail.“ Lindala vytahuje příslušnou konvici a předvádí, jak se pohybuje pomyslný červ, a i když kožešina byla již používáním opotřebovaná, je to pořád skvělý efekt. „Nevyužili jsme tenhle trik v seriálu natolik, jak jsme poůvodně zamýšleli,“ poznamenává Lindala.

Lindala měl na seriálu tolik práce, že na to musel nedávno založit společnost pojmenovanou Lindala Makeup Effects, Inc. Spolupracuje s ním řada maskérů včetně Billa Terezakise, Douga Morrowova, Roberta Moona, Brada Proctora, Roye McGregora, Adama Behta a Charlieho Granta. Společně připravili ty nejpozoruhodnější záběry Akt X, jako když Cecilu Livelymu vzplane ruka plamenem v Ohni (1X11), mločí ruku v Mladí v srdci (1X15), znetvořenou tvář majitele muzea v Humbuku (2X20), tryskající spóry v Ohnivákovi (2X10) i praskající vředy v F. Emasculatě (2X22).

Nejdramatičtější okamžiky v Aktech X nastávají tehdy, když Scullyová pod falešnou záminkou pronikne do tajné vládní laboratoře a objeví mimozemský plod uskladněný v tekutém dusíku. Základní informace pro jeho vytvoření čerpal Lindala v lékařské knihovně, kde si přečetl něco o anatomii plodu. Potom začal připravovat model plodu a vytvořil celkem tři. „Chtěli jsme, aby byl dost velký, aby divák mohl rozpoznat některé detaily, aby bylo možné určit, o co se jedná, a aby to vypadalo jako zárodek. Jeden model byl hladký a glazurovaný, aby bylo možné udělat si představu o velikosti mimozemského plodu. Druhý model se hodně podobal Kazooovi, kouzelnému marťanovi z Flinstonů, který pomáhá Fredovi a Barneymu. Třetí model vypadal skutečně jako embryo. Protože šlo o mimozemšťana, nebylo zapotřebí se nějak zvlášť zabývat jeho anatomií. Chrisovi se to moc líbilo.“

Asi největší Lindalovou prací bylo vytvoření kostýmu Pijavice v Hostiteli (2X02). Spolu se svými kolegy Lindala ten kostým připravil během deseti dnů, přičemž pracovali často až dlouho do noci. Celá výroba tohoto obleku začala tím, že se udělal odlitek celého těla Darina Morgana, který měl hrát zmutovaného červa. „Dělali jsme několik odlitků,“ vzpomíná si Lindala. „Celé tělo jsme rozdělili na části, po kolena, k loktům, po bradu, a z nich jsme potom složili celou formu. Zvlášť jsme odlévali ruce, nejprve kvůli formě pomocí plastových bandáží, a potom do alginátu kvůli detailům. Chtěli jsme, aby vypadaly zmutovaně, aby měly tři prsty, což byly původně čtyři prsty, které však srostly kvůli mutaci způsobené radioaktivním zářením. Také jsme zjednodušili nohy, zadní končetiny měly vypadat jako delfíni ploutev, protože to stvoření přece žilo ve stoce. A potom jsme připravili masku hlavy, rovněž z několika dílů, navrhli jsme ústa i oči. Výsledkem byl polyuretanový oblek, ve kterém se Morgan cítil extrémně nepohodlně. Diváci si však tuto postavu oblíbili natolik, že Morganovi začali přezdívat Pijavice.

Početná skupina malých šedých mimozemšťanů vznikla v Duanu Barrym (2X05) opakovanými záběry dětí ve věku šest až deset let. Lindala to popisuje jako „malý školkový happening“. „Hlavy mimozemšťanů (vyrobené z pěny potažené latexovou kůží) vznikly na základě odlitku hlavy jedné z dívek (díky Bohu, že jen jedné). Jen si to zkuste, dělat takový odlitek osmiletému dítěti. Než jsme jí to sundali, vůbec se jí to nelíbilo.“ Oči vytvořil Lindalův společník Adam Behr z lexanu tvarovaného za tepla, což je něco jako plexisklo. Jako formu použil míček a tak dosáhl požadovaného kulovitého tvaru. Odlitky byly potom inkoustem obarveny na tmavo. Zbytek kostýmu sestával z nylonové kombinézy a z rukavic, které dodalo kostymérské oddělení. Lindala se svým týmem jenom protáhl do délky prsty rukavic. „Byl to pěkný kus práce připravit formy na ty malé prstíčky a hotové odlitky potom lepit na ty rukavice.“

Jeden chlapeček na Lindalu skutečně udělal dojem: „Postavili jsme ho před postel a Steve Railsback (který hrál Duana Barryho) ječí hrůzou. Potom kamera zabrala toho chlapečka v kostýmu mimozemšťana. Ten si sundal masku a zeptal se: „Kde je moje maminka?““

Mimozemšťané v Duanu Barrym se skrývali v ostrém světle a za kusy plastu stejně tak, jak tomu často bývá i s ostatními výtvory Tonyho Lindaly, které jsou nakonec v seriálu vidět jenom nakrátko a nejasně. Tak tomu bylo například s démony v Neodolatelném (2X13) nebo s lebkou ve zpětném zrcátku v Čerstvých kostech (2X15), ale přesto Lindala říká: „Tu práci miluju.“

Podstatu uměleckého maskérství vidí v tom, že umožňuje rozvíjet příběh. „Ve spoustě seriálů se klade důraz na zvláštní efekty a dělá se z toho senzace. Třebaže ty triky jsou pěkné a dobře udělané, nejsou podstatou onoho příběhu, lidi přece uchvacuje samotný příběh. A neexistuje důvod proto, aby se triky tomuto příběhu nadřazovaly. Jsem rád, že ve sci-fi se triky objevují, ale když připravím ten nejfantastičtější trik a scénář nebude stát za nic, co potom? Jsem hrdý na to, že pracuju na Aktech X. I když tam není jasně vidět to, co jsem vyrobil, ale budiž. Neškodilo by sice více pozornosti,“ směje se, „ale dělám práci, kterou mám rád.“