Se záhadnými jevy se nesetkává jenom Mulder a Scullyová, ale sem tam na ně můžete narazit i u nás. Takovými případy se, dle svých možností, zabývá Badatelské centrum Statenice, konkrétně Jitka, Ladislav a Ludvík Lenkovi, Jan Zeman a pokusná zvířata, psi Ťapka a Chlupáč a kocouři Drákula a Mao. Ludvík Lenk je nejmladším badatelem v ČR, neboť se narodil 27.června 1997, zvířata slouží jako indikátory nadpřirozených jevů. Chlupáč se vyznamenal tím, že bez nejmenších skrupulí označkoval náš největší menhir v Kloboukách u Slaného, což je jinak hlavní předmět zájmu Jana Zemana. Ostatní badatelé nemají vyhraněnou specializaci. Badatelské centrum má svoji pobočku v Táboře, vedenou Ing. Václavem Pavlíkem. Členům této pobočky, zvláště Radce Pavlíkové st., se podařilo datovat kamennou řadu v Rakousku, bohužel se jednalo o novodobé umělecké dílo. Badatelské centrum sídlí v malé obci Statenice v okrese Praha-západ, dvacet minut autobusem MHD z Vítězného náměstí (konečná metra trasy A), ovšem je to na „kulťák“ necelých deset minut. Bdatelské centrum disponuje rozsáhlou knihovnou i sbírkou videokazet se záhadologickou témtaikou (kromě jiného i kompletními Akty X na videu). Přes veškerou naši snahu však některé případy zůstavají stále otevřené - a nejspíše otevřené zůstanou. S některými z nich vás seznámíme.

Záhadné fotografie

Na podzim roku 1996 jsme jeli do Řecka, hlavně jsme si chtěli prohlédnout tamější magalitické. Místo výletu lodí na ostrovy jsme se vydali pěšky z Nauplia do nedalekých zřícenin hradu Tíryntu, který se podle archeologů datuje do téhož období jako hrad v Mykénách a Knóssos na Krétě. Kromě jiného jsme tam fotografovali i jednu ze zachovalejších chodeb. Jedna podélná stěna byla bez oken, protější podélná stěna měla „okna“, spíše šlo o díry vybouraného zdiva. Jedna kratší stěna chyběla, tudy bylo možné vejít dovniř, když člověk překonal malé bílé zábradlí, protější kratší stěna byla plná, do chodby byl tedy jen tento jediný vchod. Když jsme stáli ve vchodu, plná podélná stěna byla na levo, podélná stěna s „okny“ na pravo. Tolik pro orientaci. Na místě jsme nic zvláštního nepozorovali, snad jen trochu tíseň, ale to jsem přičítala tomu, že by hlídači asi nebyli nadšeni, kdyby mě viděli, jak zdolávám jejich zábradlíčko.

Hlavní překvapení přišlo, až když jsme filmy nechali vyvolat. Na šesti fotografiích se objevila smyčkovitá struktura, podle sledu záběrů na negativu je jasné, že ze začátku fotografování a našeho pobytu v chodbě tam nebyla a že „to“ vplouvá dovnitř a zjevně to jde za mnou. Na dalších fotografiích je „to“ všude v záběru.

Nejzajímavější je ta, kde je chodba fotografována z druhé strany, tedy od zadní krátké stěny směrem ven. Na záběru je vidět zábradlí u vchodu do chodby a „to“ se teď otočilo, jakoby se to překlopilo na druhou stranu. Pro ilustraci ještě přidávám asi nejpodivnější záběr vůbec. Kdy jsme „to“ vyfotografovali proti jednomu „oknu“. Na čtvrtém záběru je vidět „žebrovitá“ strukutra „toho“, připomínající hadici od luxu.

Samozřejmě jsme se snažili to, co jsme vyfotografovali, také vysvětlit. Po konzultaci s pracovníky dvou různých minilabů jsme dospěli k tomu,že:

Nejde o vadu filmu, což je možné doložit negativem
Neni to šňůrka od fotoaparátu. Ta je jednak čarná a jednak neexistuje způsob, jak by se mohla ocitnout před objektivem, navíc by zabrala většinu záběru, protože by byla těsně před ním.
Není to žádný světelný jev, tedy odraz od něčeho nebo i ve fotoaparátu, protože tento jev je vidět i proti světlu a to jako tmavý.
Může to být nějaký „cár“ energie, která je pro lidské oko nepozorovatelná, přesto však dokázala zabránit dopadu světla na film stejně jako jiné hmotné předměty.
Tato energie je strukturovaná, jakoby po kvantech (žebrovitá struktura), není na všech místech stejná (místy prosvítající pozadí).
Pokud je to taková energie, pak je tato enrgie současné vědě neznámá, anebo je dosud neznámí projev známé energie. (to ať zkoumají fyzici) Pokud by tato teorie byla potvrzena oficiální vědou, je to podle mě na Nobelovu cenu.
Nejde o nějak vyjímečný jev. Tato struktura se ojevila i na dalších fotografiích, které máme k dispozici: - fotografie s tiskové konference o UFO (dva záběry, patrný pohyb struktury vzduchem) - fotografie Ing. Lipkovské z několika různých příležitostí (Vánoce, maturitní ples) - fotografie uveřejněné v časopise Astro a Spirit (jednou jako „duch zemřelé babičky“, podruhé jako „ilustrační foto“) - odkaz v literatuře v Encyklopedii nevysvětleného (Randlesová, Hough, str. 135 dole).

Logicky jsme začali podobné fotografie „sbírat“, avšak řada lidí nám tvrdila, že něco takového na svých fotografiích měli, že však fotografie zlikvidovali, protože je považovali za „nepovedené“. Když jsme shromáždili tuto utěšenou kolekci záběrů neznámého fyzikálního jevu, připravila jsem o tom materiál, který se mi dosud nepodařilo publikovat. Přitom podle mě stojíme skutečně na prahu nového fyzikálního objevu, který však nechce nikdo „objevit“.