Možná si ještě vzpomenete na jednu z epizodu z Akt X, konkrétně na dvanáctou epizodu z první série s názvem Oheň. Cecil Lively, hlídač dětí prominentních osob, si léčil svoje komplexy tím, že podpaloval domy svých zaměstnavatelů společně s nimi. Ovšemže ne sirkou ani zapalovačem, ale hned raketovým palivem, které zapaloval lusknutím prstů. To ale nebylo nic proti tomu, když v baru připálil jedné dívce cigaretu svou hořící rukou. Zřejmě dokázal ovládat oheň vůlí tak, jak to dokáže jen málokdo (jestli vůbec někdo). Této schopnosti se říká pyrokineze. Do skupiny podobných jevů, které mají něco společného s ohněm, patří také SHC (spontaneous human combustion - samovolné lidské vznícení), končící většinou smrtí, a osoby náchylné k částečnému samovznícení, které většinou tyto nehody přežijí či vyváznou úplně nezraněné. Cecilovy dovednosti byly kombinací těchto jevů společně se schopností zakládat a řídit oheň na dálku.

Problémy SHC se zabývali jedni z nejznámějších záhadologů Charles Fort a John Heymer. SHC znamená, že se člověk vznítí sám od sebe a většinou shoří až na popel (včetně kostí). Ke zpopelnění lidského těla je však třeba žáru kolem 2500°C po dobu asi tří hodin, což jsou informace přímo z krematoria. Nyní na jednom případu posuďte sami, odkud by se takový žár mohl vzít.

Stalo se to v Saint Petersburgu na Floridě. Paní domácí chtěla předat paní Reeserové telegram. Třikrát zaklepala na její dveře a čekala. Nic. Zaklepala znovu. Stále se nikdo neozýval. Vzala za kliku. Klika byla teplá a domácí si vzpomněla, že prve trochu cítila kouř. Potom však zápach zmizel, takže hasiče nevolala. Ještě chvíli ťukala, nakonec zavolala policii a ta vylomila dveře. Naskytl se jim velmi zvláštní pohled.

Uprostřed pokoje stálo velké čalouněné křeslo, spálené až na kovovou kostru. Strop byl trochu začouzený a koberec spálený pouze kolem křesla. Jiné škody oheň nezpůsobil. Kam se však poděla paní Reeserová? Když se policisté přiblížili ke křeslu, našli úplně zuhelnatělou hlavou, zmenšenou na velikost tenisového míčku, část páteře a nohy a trochu šedého popela.

Koroner žasl. Jak mohl tak nepatrný oheň, který spálil pouze čalounění jednoho křesla a v domě si ho nikdo nevšiml, strávit tak dokonale lidské tělo? Povolali doktora Wiltona Kongmana z lékařské fakulty na univerzitě v Pennsylváni, známého odborníka na požáry, který nedaleko trávil dovolenou. „Něco tak úžasného jsem v životě neviděl," řekl. „Nedovedu si představit dokonalejší spálení a s tak nepatrnými škodami na bytě. Nikdy jsem neviděl lidskou lebku takhle zmenšenou silným žárem. Vždycky je tomu naopak. Lebka se buď abnormálně zvětší, nebo se rozletí na kousky."

Přivolaní odborníci si s původem požáru nevěděli rady, a tak určili jako příčinu smrti hořící cigaretu, která měla paní Reeserové vypadnout, když spala. Tato teorie je nesmyslná vzhledem k malému prostoru zasaženému ohněm a také proto, že, jak jsem se už zmínil, tělo lze zpopelnit pouze při teplotě nad 2500°C, což je teplota, které hořící šatstvo a křeslo nedokáže dosáhnout. Ale oficiálně tak byl případ smeten ze stolu.

Jevy SHC mají několik společných faktorů. Podle Johna Heymera oheň začíná v břiše oběti, kde se nacházejí důležitá energetická centra, která už staří Tibeťané dokázali využívat k získání tak velké energie, že v okruhu několika metrů kolem nich roztával sníh. Tomu, že plameny vznikají uvnitř těla, nasvědčuje také případ z 25. května 1985, kdy se Paul Hayes, devatenáctiletý počítačový programátor - a ze zásady nekuřák, ocitl v plamenech, když procházel klidnou ulicí ve Stepney Green. Naštěstí se nacházel v těsné blízkosti Londýnské nemocnice, kde mu popáleniny ošetřili. Na tuto nehodu vzpomíná: „Nepopsatelné... Jako by se mi vařila voda v žaludku... Na plicích jsem cítil pálení, jako kdybych dýchal vzduch ze sauny, nejteplejší na světě. Měl jsem dojem, že dokonce slyším, jak můj mozek bublá."

Tělo často shoří i tam, kde není dostatečný přísun kyslíku, aby zde vzplály jindy hořlavé materiály. Navíc plameny šlehají z vnitřku břicha ven předním povrchem těla a nikoli povrchem zadním, protože když ležely oběti SHC obličejem vzhůru, došlo jen k velice malému nebo žádnému poškození podlahy. Pokud ale ležely obličejem dolů, čistě se propálily dřevěnou podlahou a vážně poškodily méně hořlavé podlahy.

Dokončení v tištěné verzi.