Život, smrt a Bible

Tímto dopisem bych se zdvořile dovolila upřesnit určitou část článku „Úvaha o životě po smrti," který vyšel v X magazínu číslo 2/1996. Nejde sice o záhadu v pravém slova smyslu, ale přece si myslím, že upřesnit informace autora zmíněného článku nemůže být ke škodě věci.

Protože jsem římskokatolík, udivila mne ve výše uvedeném článku pasáž, týkající se Písma svatého (Bible). Konkrétněji: „...Bible, která však pojednává především o záležitostech duchovního života na Zemi. Událostem, které doprovázejí smrt se však mnoho nevěnuje. Ve Starém zákoně jsou podle znalců pouze dvě pasáže hovořící o životě po smrti. Jednu teď budu citovat. Daniel 12,2: „Tuť mnozí z těch, kteříž spí v prachu země, procitnou, jedni k životu věčnému, druzí pak ku pohanění a ku potupě věčné."

A nyní již k věci. Zdá se mi, že citát, který autor článku v odstavci o Bibli použil, je nikoli o životě bezprostředně po smrti, ale o posledním soudu. Rozlišujeme, prosím, život po smrti, který následuje bezprostředně po klinické smrti, od života, o kterém se v Bibli též hovoří, a to jako o životě věčném. Autor v článku totiž oba dva pojmy směšuje a přitom má asi na mysli život bezprostředně po klinické smrti. Bible nám však říká daleko více informací, o nichž asi uvedení „znalci Bible" nic neřekli. Své tvrzení jako správný fanoušek Muldera a Scullyové hned doložím důkazy. Alespoň mne sledování „The X - Files" něčemu naučilo.

Důkazy: Proti názorům, že smrtí končí život a posmrtný život začne až na konci času po posledním soudu viz Ježí šovo podobenství o boháči a Lazarovi. (Lukáš 16,19 - 31). Ježíš hovoří o boháčovi v uvedeném podobenství, kterýžto boháč po smrti z místa muk volá k Abrahámovi, ať pošle Lazara do jeho domu a varuje jeho pět bratrů, aby neskončili podobně. Z toho evidentně plyne, že věčný úděl člověka se naplňuje již po jeho smrti.

Proti názorům, které popírají existenci pekla a očistce (tyto termíny myslím smrtelně vážně) - viz: „Bojte se toho, který má moc vás zabít a ještě uvrhnout do pekla. (Lukáš 12,5). Uvedu místa, kde Kristus hovoří o pekle, pekelném ohni, zavržených lidech: Matouš 5,22; Matouš 11,23; Matouš 16,18; Matouš 25,41; Marek 9,43; Lukáš 16,23 a další místa v Písmu svatém.

A ještě poslední myšlenka: Někteří lidé třeba připustí, že po smrti „něco je," ale myslí, že jim (zemřelým) není již žádné pomoci. To však není pravda, protože zemřelým můžeme pomoci modlitbou za ně.

Snad vás, kdo jste se "pročetli" až sem, tento článek neznudil, ale doufám, že vám otevřel jasnější naději, než to, co je v mlze a ve tmě... o čem víme minimum nebo vůbec nic. A kvůli této naději jsem se dala do psaní tohoto článku.

Ještě prosím autora článku, se kterým jsem polemizovala a upřesňovala jím uvedené informace, aby se na mne nezlobil, jestli jsem se ho nějak dotkla - to bych nerada a ani to nebylo mým cílem.