Neviditelnost. Pojem, o kterém snad každý z nás přemýšlel a přál si, aby byl skutečností, zvláště když nastalo zkouškouvé období nebo třídní schůzky a vy jste měli špatné svědomí. Vládnout touto schopností by však nemuselo být špatné i v jiných oborech lidských činností. Mohli byste chodit zadarmo, kam byste chtěli, vzít si, co byste chtěli, nebo dokonce pozorovat cokoli a kohokoli, kdy byste si přáli. Vždycky existovali jedinci, kteří o sobě tvrdili, že ovládají umění neviditelnosti a vybírali za to nekřesťanské peníze, nebo o kterých někdo tvrdil, že viděl, jak se stali neviditelní. O tomto tématu bylo natočeno mnoho filmů a napsáno mnoho knížek, jak beletrie, tak i knihy odborné (metafyzické, mystické, okultní a spiritistické). Film, na který si vzpomínám, je o vědci, který vynalezl lektvar neviditelnost, ale protože ho neměl na kom vyzkoušet, tak experimentoval sám na sobě. Stal se neviditelným, aby se mohl najíst v restauraci, musel se omotávat obvazy. Ke konci filmu byl zabit. Další, pro nás jistě více zajímavý, ale s trochu odlišnou tématikou, je seriál Akta X, konkrétně díl 2X21 - Calusari, což je učebnicový příklad ze spiritistických rumunských příruček a velké knihy woodoo. Příběh je o chlapci, ve kterém se skrývají dvě duše, jednak jeho vlastní a za druhé duše jeho zemřelého dvojčete, která chlapce spojuje se světem duchů (v tomto díle se světem zlých duchů).

Po každém řádění zlého ducha (tento fenomén se nazývá poltergeiste) zbyl na místě činu velmi zvláštní popel, který se skládal s ničeho (konkrétně ani z anorganických, ani z organických částic, jak pravil Fox Mulder). Toto však nebylo poprvé, kdy se tento popel objevil. Jak říkal počítačový expert v tomto díle, popel vznikal ze vzduchu poté, co se udál nějaký nevysvětlitelný jev, například, když nějaký fakír vykouzlil pořádnou hostinu ze vzduchu, nebo když Mojžíš, biblických prorok a velký jasnovidec, který vyvedl lid vyvolený skrz Rudé moře do země zaslíbené a který cestou rozmlouval v horách s Bohem a věštil budoucnost, proměnil hůl svou v hada, když byl v nebezpečí.

Další jev, se kterým je spojeno umění neviditelnosti, je výskyt mraků v průběhu či po výkonu. Například některé historické prameny uvádějí, že již výše zmíněný Mojžíš nebyl zavražděn ambiciozními politiky, ale možná se jednoduše vytratil. Uvedu citát z knihy Historické památky Židů, sepsanou Josefem: „Když jsme šli na místo, na kterém měl zmizet z jejich dohledu, všichni ho následovali a plakali. Ale Mojžíš pokynul rukou ke všem, kteří stáli v povzdálí a řekl jim, aby zůstali v klidu. Doprovázel ho senát, velekněz Eliáš a Josef, jejich velitel. Když přišli na horu Abarim, Mojžíš rozpustil senát. Náhle se nad ním objevil mrak a pak Mojžíš zmizel.“

Někteří lidé se domnívají, že Mojžíš vstoupil na nebesa, stejně jako Kristus. Herbert Spencer Lewis, zakladatel a první představitel řádu, Rosenkruciánů, věřil, že tento mrak byl mystický a že Mojžíš skutečně zmizel, možná do jiného rozměru. Podobné případy se nevyskytovaly pouze v životech dalších svatých, ale i mnohých jiných dobách. V těchto temných mracích mohli zmizet i celé armády. Za první světové války pochodovala jednotka australských vojáků údolím zahaleným v mlze a už je nikdy nikdo více nespatřil. Podobnou zkušenost zažil nedávno i kanadský mystik Richard Maurice Buche. Popsal, že bezjakéhokoliv varování se jednou ocitl v oblaku barvy plamene. Na okamžik se domníval, že je někde velký požár, ale pak si uvědomil, že světlo vyzařuje přímo z něho. Pociťoval exaltaci, radost doprovázenou intelektuální inspirací, kterou však lze jen těžko popsat. Na Bucheho zapůsobila tato zkušenost takovým způsobem, že strávil celý zbytek života jejím studiem. Nazval ji kosmické vědomí. Takové osvícení je součástí praktik neviditelnosti, podle mnohých z těch, kterým se podařilo dosáhnout tohoto pozoruhodného stavu.

V podobných případech, jak se můžeme dozvědět ze spiritistických příruček, se také objevuje jiná substance-ektoplasma, která uniká z úst nebo jiných tělesných otvorů (ani si nepřeji vědět jakých) media v tranzu. Používá se k levitaci a někdy se tato substance podobná cukrové vatě může sama zformovat v náhlé zjevení. Badatel Charles Richet po mnoho let tento fenomén studoval. Rozdělil tvorbu ektoplasmy do tří nebo čtyř stádií. První stádium nepředstavuje nic neviditelného, klepaním se vyvoláva duch. Objekty se často pohybují a sedící pociťují, že se jich něco dotýká. V druhém stadiu vzniká mrak, což už je - i když špatně - viditelné. Když mrak začne světélkovat, nastává podle Richeta třetí stádium. V tomto bodu se začíná formovat tvar nahé lidské postavy. Ve čtvrém stadiu se celé lidské tělo zhmotní. Podoba, kterou vytvoří ektoplasma, nemusí být nutně lidská. Může to být zvíře, květiny nebo dokonce neživé objekty. Někdo říká, že předtím, než si můžeme dělat naději, že se staneme neviditelnými, musíme si osvojit umění produkovat ektoplasmu (nemusí to však být z našich tělesných otvorů). Vše, co se vyžaduje, je koncentrace, meditace a změna vědomí (viz kniha Steva Richardse - Neviditelnost neboli Invisibility, je tam naprosto vše, co se týče tohoto tématu).

Například metoda sedmi kroků, jak se stát neviditelnými. Jediné, co potřebujete, je „laboratoř“, která v tomto případě představuje místnost, do níž zvenčí proniká pouze omezené množství světla. Dále je třeba jedna holá zeď nebo dveře, které vedou do temné místnosti. Nejdůležitější ze všeho je soukromí. Přítomnost skeptika, či jiného tvora v místnosti zcela jistě povede k nezdaru.

Usaďte se klidně a pohodlně. Pak byste měli zaměřit svůj zrak na jedno místo. To je důležité, mrak se totiž vytvoří v místě, na něž soustředíte svou pozornost. Pokud přenesete svůj pohled na jiný bod v místnosti, oblak se neutvoří. Vaše úsilí je kumulativní. Čím déle se díváte do jednoho místa, tím konkrétnější se oblak stává. Abyste dosahli co nejlepších výsledků, Richards doporučuje rozostřit oči. Dívejte se za ten bod, který jste si vybrali, jako by byl na kilometry daleko. Někteří odborníci doporučují nechat oči napůl přivřené. S touto myšlenkou budete muset experimentovat. Jiní zase tvrdí, že se mrak tvoří lépe proti černé stěně než proti bílé. Rozostřování zraku musíte cvičit. S trochou koncentrace se to dá zvládnout, bez ní je technika zbytečná.

Někteří také navrhují monotonní zpěv nebo recitace, druzí to však považují za rušivé (včetně Steva Richardse). Pokud cítíte potřebu recitovat, abyste napomohli vytvoření oblaku, použijte mantrický výraz RA-MA, což je jméno hinduistického boha a také název města, v němž byla založena věštecká škola. Protáhněte každou slabiku a opakujte je 20-25 krát za seanci. Pokud to funguje, je to dobré. Jestliže to nepřináší žádné výsledky, upusťte od toho. A nyní tajný klíč k úspěchu. Je to ... trpělivost. Nenechte se odradit.

Mrak neuvidíte hned na poprvé, možná se to nepovede ani po několikáté. Ale nakonec se to podaří, když se nevzdáte. Po delší námaze možná uvidíte něco, co vypadá jako tepelné vlny. Není to nic jiného než mírná změna barvy atmosfery. Pokud je pozadí bílé a vidíte neurčité modré skvrny, můžete se domnívat, že už jste docílili nějakého výsledku. Jisté je jedno - až toho skutečně dosáhnete, neuvidíte zkrs oblak naprosto nic.

Další krok zahrnuje stavbu mraku. Dáte si ruce asi 30cm od sebe a spojíte je. Myslete si, že mezi rukama stlačujete astrální „materiál“. Dávejte ruce k sobě a pak je zase oddalujte jako hráč na akordeon. Tato technika vám možná bude vyhovovat. Když ano, brzy uvidíte mezi rukama světelné koule. Jestliže se neobjeví, zkuste jinou techniku. Další možný způsob formování mraku je silou vůle. Podle Steva Richardse budete mít zpočátku s formovaním mraku problémy. Bude mít tendenci se rozptylovat do všech čtyř rohů místnosti. Rozptylující vír se vždycky točí ve směru pohybu hodinových ručiček. Musíte ho přinutit silou vůle točit se opačným směrem. Mrak se pak zmenší a zhoustne. Takový mrak je schopný odstínit 150W žárovku.

V tomto okamžiku, jak říká Richards, jste připraveni učinit se neviditelnými - samozřejmě s pomocí vašeho mraku. Předpokládejte, že máte určitý mrak s množstvím astrální substance uvnitř. Musíte nyní rozprostřít mrak kolem sebe tak, abyste se stali neviditelnými. Mrak musí být dostatečně velký, aby vás úplně zakryl. Až vás velký mrak zahalí úplně, podívejte se do zrcadla: Pokud se neuvidíte, dokázali jste to.

Samozřejmě, že musíte zneviditelnit pouze své tělo. Ale před zkoušením stačí jenom se nehýbat a potlačit své myšlenky, jako byste se uzavřeli do skleněného poklopu. Z vlastních zkušeností musím říct, že to nefunguje. Jestli se o něco budete pokoušet, nejdříve mi dejte vědět, abyste mě nepřekvapili při nečem, za co bych se musel stydět. Ješte upozornění: tento článek jsem psal s trochou nadsázky, tak ho tak také prosím berte. (mimo návodu, jak se stát neviditelným, který jsem převzal od Steva Richardse). Kdybyste čistě náhodou měli nějaké negativní připomínky, pište na Robertovu adresu, pozitivní připomínky a pochvaly mužete adresovat mně.