Ve vědě se nestává často, aby se objev s nulovým praktickým využitím setkal s vřelým přijetím politiků, tím spíše aby viceprezident USA navrhnul zvýšení výdajů pro kosmický výzkum. A právě takovouto vlnu zájmu vyvolala zpráva v časopisu Science, že meteorit ALH 84001, úlomek skály na Marsu, v sobě přináší stopy pradávného života na 4. planetě našeho solárního systému. Vědci samotní však zůstávají skeptičtí. David McKay, geolog a vedoucí skupinky zkoumající ALH 84001, prohlásil: "Netvrdíme,že jsme našli život na Marsu, ani netvrdíme,že jsme nalezli ještě kouřící pušku, absolutní důkaz obydlenosti Marsu. My jenom říkáme, že jsme nalezli spoustu ukazatelů v tomto směru."

"Nejsem přesvědčen," říká specialista na meziplanetární prachové částice Donald Brownlee z Washingtonské univerzity, "ale myslím si, že je docela uvěřitelné, že tyto objekty mohou být mikrofosílie. To je neoddiskutovatelné. Pokud je to pravda, je to jednou z nejpřevratnějších věcí ve vědě. (Exobiologie) je intelektuálně zajímavá, ale bez dat je pouhou spekulací, domnívám se však, že nyní už nějaké údaje k dispozici jsou." A co data vypovídají? Meteorit byl nalezen v Antarktidě v roce 1984, přesto ale po deset let tento 1, 9 kilogramů těžký kus kamene s rozměry softballového míčku nevyvolal žádný zvláštní zájem veřejnosti. Mezitím bylo už samozřejmě známo, že určité meteority nalezené v Antarktidě byly vyvrženy z Měsíce a z Marsu po velkých srážkách snad s kometami. A právě náš známý ALH 84001 se zprvu netvářil,že by měl být potomkem Rudé planety, až v roce 1994 byl na základě zřejmých podobnosti se známými marťanskými meteority zařazen do elitního klubu, který nyníčítá už dvanáctčlenů. Radiometrické datování ukázalo,že byl "vypocen" coby součást magmatu před 4,5 miliardami let, tedy sto milionů let po vzniku rodné planety, což z nějčiní nejstarší kus skály známý z jakékoliv planety. Pak asi před 3,6 miliardami let velký impakt způsobil zkrystalizování kusu skály spolu s mikrofosíliemi. Další náraz o něco později jej už vymrštil do vesmíru. Tam bloudil asi 16 milionů let, na což ukazují stopy tvrdého kosmického záření. Následujících 13 tisíc let už odpočíval v Antarktidě, než byl nalezen v tamějším pohoří Allan Hill.

Bylo by velmi nepříjemné, kdyby se opakovala kauza zšedesátých let, kdy byl meteorit kontaminován pozemskými bakteriemi.

Pro možnostživota by mluvily i chemické stopy polycyklických aromatických hydrokarbonových molekul. Problém však je,že se dá jen těžko odlišit, zda pocházejí z metabolismuživých organismů, nebo jde jen očistou chemii.

A co samotní "mimozemš?ané"? Jsou velcí asi dvacet až sto nanometrů, tedy stokrát menší než nejmrňavější z pradávných pozemských bakterií. To sice nedodává mnoho optimismu, ale jedno je jisté už nyní, peníze na výzkum snad konečně už budou v dostatečné míře a třeba pak nakonec budeme moci konstatovat,že nejsme jediní pozorovatelé v našem všehomíru.