Co se děje po smrti? Lidé se většinou bojí o smrti mluvit, nebo na ní jen myslet a to z různých důvodů. Jedním z nich je i zakořeněný strach z neznámých věcí, záležitostí na které se nedá jednoduše (nebo vůbec) odpovědět. Přese všechno se však lidstvo snaží odpovědět na tuto otázku už od svého úsvitu. Postupem času se na tuto otázku vytvořily dva protichůdné názory. První z nich, k němuž se kloní především materialisté a ortodoxní vědci (široká veřejnost), přirovnává smrt k věčnému spánku. To znamená, že člověk se smrtí ztrácí vědomí a po rozpadu těla nezůstane ze zemřelé osoby vůbec nic. Existuje však druhý názor, který zánik vědomí po smrti popírá. Ti, kteří se přiklonili k tomuto vysvětlení se domnívají, že část lidské bytosti přežívá i potom, co fyzické tělo přestalo fungovat a zaniklo. Pro tuto přežívající část mají mnoho názvů : duše, vnitřní já, mysl, bytí, vědomí. Názor, žečlověk po smrti přechází do jiné oblasti bytí je základním kamenem lidské víry.
Každé náboženství zabývající se tímto problémem se v podstatě shodují s názory obhajující posmrtný život. Princip náboženství Dálného východu - východního - je víra v převtělování duší do jiných těl (reinkarnace). Kvalita nového těla - a nového života - je závislá na způsobu života předchozího. Nejvyššího stavu se dosáhne v okamžiku, kdy se duše nemusí dále převtělovat v důsledku duchovně hodnotného fyzického života. Jedním z nejpodivuhodnějších děl východu, která se zabývala smrtí a posmrtným životem, je Tibetská kniha mrtvých. Toto učení tibetských mudrců bylo sepsáno v osmém století našeho letopočtu a má několik způsobů použití. Jedním z nich bylačetba umírajícímu, aby věděl, co má jeho duše dělat po smrti, a měla také usměrnit myšlení pozůstalých, aby svou láskou a pohnutí nezdržovali umírajícího, aby se mohl oprostit od tělesných starostí.
I západní náboženství má obdobnou knihu. Je jí Bible, která však pojednává především o záležitostech duchovního života na Zemi. Událostem, které doprovázejí smrt se však mnoho nevěnuje. Ve Starém zákoně jsou podle znalců pouze dvě pasáže hovořící o životě po smrti. Jednu teď budu citovat. Daniel 12,2 : „Tuť mnozí z těch, kteříž spí v prachu země, procitnou, jedni k životu věčnému, druzí pak ku pohanění a ku potupě věčné.“ Ale podobné paralely, podporující druhou alternativu, se nevyskytují jen v náboženství. Můžeme je nalézt také v historii. Tímto tématem se zabýval i Platón, filozof a jeden z největších myslitelů všech dob, ve svém unikátním díle Ústava. Platonovy spisy jsou plné popisů smrti, jako oddělení netělesné části člověka od fyzického těla. Uvedl jsem několik příkladů z historie a náboženství, ale mohu je také podpořit příklady ze současnosti. Díky dnešní době vědeckotechnického rozvoje mají lékaři možnosti, o kterých se jim před deseti lety ani nesnilo. Jsou schopni zachránit dříve nevyléčitelné případy, nebo člověka, kterému netlouklo srdce. A právě tito lidé přicházejí s osobními zážitky, které prožili poté, co již lékař konstatoval smrt. Americký doktor Raymond Moody, který vyslechl stovky těchto příběhů, potvrdil, že se nijak zvlášť neliší od zpráv uvedených v náboženských a historických textech. Tyto a další příklady z náboženství, historie i současnosti slouží jako důkazy stoupencům názoru popírající zánik vědomí po smrti, bohužel ne však natolik průkazných, aby je přijala vědecká společnost, a aby začala nějaký komplexní výzkum. Samozřejmě se můžeme sami rozhodnout, jestli věřit v posmrtný život, nebo se přidat k názoru většiny. Ale lidé činí neradi nejistá rozhodnutí a tak nám nezbývá nic jiného, než čekat až nějaký nadšenec zapálený pro věc přijde s důkazy, které jsou naprosto nevyvratitelné. V knihách Raymonda Moodyho, ale i ve spoustě jiných jsou uvedeny neuvěřitelná množství různých vyprávění lidí, kteří klinickou smrt zažili. Proto se pokusíme do některého z příštích čísel nějaké konkrétní příběhy zařadit.
Vzhledem k nehodě, ke které došlo v Mulderově předešlé funkci (kolega byl zabit), dává přednost vyšetřování vlastními metodami a raději se řídí svými instinkty, než schválenými předpisy. Poznámky o své činnosti si vede v rukou psaném deníku. Počítač v jeho bytě má heslo: ” Trust no 1 “ (což v překladu znamená: nevěř nikomu). Mulder se bojí ohně, ale tento strach se pokusil překonat při záchraně dítěte sira Malcolma Marsdena. Již od mládí se zajímá o lety do vesmíru, je příznivcem Národního úřadu pro kosmické lety (NASA). Stejně jako jeho otec rád pojídá slunečnicová semínka, což mu pomáhá myslet a soustředit se. Stejně tak rád popíjí ledový čaj. Ve fyzické kondici se udržuje plaváním a během.
|
