X MAGAZÍN | 1. | 2. | 3. | 4. | 5. | 6/7 | 8. | 9. | číslo

Sněžný muž - Fantazie nebo skutečnost

Yetti, Bigfoot, Alma - to jsou jména pro různé druhy sněžných či horských tvorů vyskytujících se v různých částech světa. Z Himalájí, Severní Ameriky i z Kavkazu a Sibiře jsou známy stovky zpráv o spatření tohoto podivného živočišného druhu, možná slepého článku vývojové větve, možná vzdáleného předka dnešního člověka. Mnoho kvalifikovaných vědců se zabývá shromažďováním a roztřiďováním těchto zpráv a důkazů. Skutečné důkazy o existenci sněžného muže lze rozdělit do tří hlavních kategorií: stopy, očití svědkové a hmatatelné důkazy, jako jsou například lebky a kůže.

Popisy očitých svědků v jednotlivých oblastech se od sebe vzájemně moc neliší. Výška sněžného muže se obvykle pohybuje kolem 2 - 2.4 metrů, někdy dosahuje i výšky tří metrů, ale prý se vyskytují i druhy menší, měřící pouze okolo 1.2 metru. Tělo je porostlé dlouhými chlupy, vzpřímené, ruce dosahující po kolena a krátké nohy. Porostlý bývá většinou i obličej. Tvor má takovou sílu,že dokáže zlomit vaz dospělému býkovi, je rychlejší než člověk nebo pes - v Rusku dokonce než kůň.

YETTI

Nejznámější ze všech horských sněžných mužů, nebo můžeme říci lidoopů, je právě tento. V padesátých a šedesátých letech byl považován za legendu, ale nyní, když stále přibývá důkazů o jeho existenci a mnoho hodnověrných svědků potvrdilo,že ho spatřilo, se nesmíme před tímto jevem uzavírat.

Yetti se vyskytuje v nepálské oblasti Himalájí. Nejrozšířenějším důkazem jeho existence jsou stopy. Přestože se o nich západní cestovatelé zmiňovali již od roku 1887, největší pozornost se začala soustřeďovat až na jejich fotografie. V roce 1937 pořídil F.S. Smyth vůbec první snímky otisků stop a snímky Erica Shiptona s přiloženým cepínem vedle nich daly podnět k serióznímu bádání.

V roce 1972 našli horolezci Mc Neely a Cronin z americké expedice dostatečně zřetelné otisky, že z nich bylo možno pořídit sádrové odlitky. Major Lester Davies který v roce 1955 podobné otisky nafilmoval, k filmu připojil i svůj komentář :"Byly hluboké asi l2 -l5 cm. Sám jsem s filmovou kamerou a batohem na zádech vážil zhruba 80 kg a moje stopy se nořily do sněhu asi 2,5 - 3,5cm. Pomyslel jsem si, že to musí být ale pěkně mohutný tvor!" Podle názorů skeptiků jde o poškozené stopy jiných, nám známých živočichů. Za původce stop je považován irbis horský, hulman nebo jeden druh tibetského medvěda, který je sám téměř legendou. Zoolog W. Tschernezky z londýnské Qeen Mary College provedl velice podrobnou analýzu vyfotografovaných stop a potvrdil, že se tyto stopy naprosto nepodobají stopám ani jednoho z výše uvedených zvířat. I zde se nám objevují očití svědkové. I když jde o občany velice věrohodné, kteří nemají žádný důvod lhát, chybí průkazné materiály v podobě fotografií či filmů. Ale i přesto lze podlešerpů rozpoznat tři druhy yettiho:

Jeden z nich se nazývá dzu teh a je mohutný, porostlý hustou srstí a požírá dobytek. Podle místních pramenů může jít o zvláštní druh tibetského medvěda.

Druhému typu yettiho říkají šerpové thelma, což znamená malý muž. Ten s křikem pobíhá a sbírá větve. Prý se zcela určitě jedná o gibbona, i když se tito tvorové severně od Brahmaputry nevyskytují.

Třetí typ - skutečný sněžný muž - je nazýván mih teh. Je to divoký, lidoopu podobný tvor porostlý černou nebo rudou srstí, lidožrout s klasickým postavením palce na chodidle proti ostatním prstům, pohybující se ve výškách kolem 6100m a možná i výše.

Fakta o existenci tohoto druhu dnes už nelze přehlížet, jako se to dělalo ještě před 30.lety, zvláště když nikdo nepřišel s přesvědčivou teorií jak vysvětlit Shiptonovy nebo Huntovy fotografie.